konvalinkový vrch 21.5.2011

V sobotu jsem vyrazil na PP Konvalinkový vrch aby se podíval na zdejší populaci vzácného rojovníku bahenního - Ledum palustre, který zde roste na netypickém stanovišti v puklinách pískovcové skály. Chvilku mne zbrzdilo hledání cesty od Slunečního dvora u Provodína kde je na mapách uváděna veřejná cesta která ovšem v reálu končí v areálu ústavu. Lze však obejít lesem a napojením na turistickou značku. Hned jak jsem přes pěknou podmáčenou louku dorazil na Konvalinkový vrch (mimochodem v mapách je tato kóta označena jako konvalinkový vršek neboť konvalinkový vrch je poněkud jinde) pustil jsem se do hledání rojovníků, vzhledem k teréní konfiguraci jsem se vydal na severní zastíněný svah s pískovcovými stěnami. Ostatní expozice jsem vzhledem k nárokům této rostliny zavrhnul jako nepravděpodobné že by se na nich vyskytovala. Po chvilce pátrání jsem v puklině našel první neduživou rostlinku.  Následně jsem nalezl další rostliny některé i kvetoucí. Celkově rojovník rostoucí na tomto relativně extrémním stanovišti je, oproti jedincům rostoucím na rašelinách, drobnější, vytáhlejší a poměrně řídce olistěn.

Slunečný dvůr

Po konvalinkovém vrchu jsem se přesunul na blízkou podmáčenou louku která je též chráněná jakož to Přírodní památka Sluneční dvůr. Na této lokalitě je udáván výskyt mnoha chráněných druhů rostlin, leč v době mé návštěvy tu toho mnoho k vidění nebylo. V podstatě jsem tu a tam zahlédnul vyrašené listy orchidejí, nejspíše prstnatce májového. Kdysi uváděný výskyt tučnice české se mě vzhledem k stavu ekosystému jevý již jako dost nepravděpodobný. Ale rád bych se mýlit.

kosiště

Po příchodu zpět k vozu a doplnění tekutin jsem se vydal obhlédnout stav "kosiště" kam se za 14 dnů vydáme na další pracovní sobotu kdy pomůžeme s managmentem lokality endemické tučnice české. Nalezené rostlinky již začali nakvétat a při troše štěstí se budeme moci při práci potěšit pohledem na kvetoucí tučnice. I přes nedávné deště mě poněkud překvapila poměrně nízká hladina vody na této lokalitě, přesto tučnice i rosnatky zvesela bují a nevypadá to že by tímto nižším stavem byli nějak zásadně ovlivněny. Krom již zmíněných masožravek se ke květu probouzely i orchideje, převážně prstnatec májový. Vzácný hlízovec looselův zřejmě ještě nekvetl a nebo se mě ho nepodařilo při krátké procházce najít. (snad budu úspěšnější za 14 dní)

Swamp

Díky nadchnut ze stavu rostlin na kosišti a dostatku času jsem se rozhodl ještě zastavit na Swampu. Díky poměrně velkému teplu a sálajícímu slunci jsem očekával že zejména v jeho jižní části by mohlo být liduprázno a nikdo mne nebude rušit při kochání se tímto úžasným kouskem severské krajiny, nedaleko proslulé rekreační oblasti. Zastavil  na svém již osvědčeném místě nedaleko hájenky a vydal jsem se slunečním úpalem ke swampu. Nikým nerušen, doprovázen jen poletujícími vážkami jsem došel k okraji Swampu. Obdivujíc tento mému oku lahodící kout jsem nedaleko od sebe spatřil v rašeliništi na křivé borovici hřadující elegantní pár krkavců. Nechali se způsobně vyfotografovat a svým tajemným hlasem dotvářeli atmosféru tohoto místa. Abych je nerušil vycvaknul jsem ještě pár záběrů rašeliniště a vydal se nazpět.

Rašeliniště Černého rybníka

Čas se již nachýlil a pokud jsem chtěl stihnout návštěvu vzdálenejšího rašeliniště nedaleko Hamru na Jezeře , musel jsem se již vydat na cestu.  Vyjel jsem tady směrem na Ralsko kolem nádherného výhledu na NPR Břehyně - Pecopala s Bezdězem v pozadí. Po přibližně 3Okm se již slunce sklánělo k západu a tak jsem bez meškání vyrazil na poslední dnešní lokalitu kterou bylo Rašeliniště Černého rybníku. Cesta na tuto lokalitu byla snadná a v zápětí jsem byl na místě. Podmáčenné okolí je bohaté nejen na masožravou floru. A tak toto rašeliniště bylo takovým zlatým hřebem celého dnešního putování po rašeliništích Dokeska.